Organizace zdravotní služby na bojišti. (Rakouský Červený kříž - první světová válka) - obrázek
Organizace zdravotní služby na bojišti. (Rakouský Červený kříž - první světová válka) - obrázek
Hned, jakmile se vojenské oddíly rozvinují k boji, shromáždí se za každým praporem, tj. za jeho čarou střeleckou, přidělení jemu nosiči raněných (viz. č. 1 a 2. na našem nárysu) s nosítky, kteří v určitém období boje, vnikají až k bitevní čáře. Takřka ještě tedy za vřavy bitevní vnikají nosiči raněných na bojiště, aby tam raněné vyhledali a odnesli zpět. … Po boji prohledávají nosiči raněných poznovu a teprve co nejdůkladněji bojiště i širší jeho okolí, zvláště křoviny, příkopy i chatrče a domky, do nichž se snad ranění uchýlili, a provázeni jsou při tom často i tzv. válečnými psy.
Jakmile však situace bitvy umožňuje trvalou a účinnou činnost na záchranu raněných,zřídí nosiči raněných, přidělení každému praporu, obvaziště (viz č. 3. na našem nárysu), a to pro dotyčný prapor, neb možno-li i pro celý pluk.Pro zřízení obvaziště takového stačí, že dvouspřežný zdravotní vůz, kterýž obsahuje čtyři až pět nosítek, a 20 tornister s obvazy, zaujme místo na území z bojiště lehko přístupném a při tom přece před palbou z pušek i děl chráněném. Zde se ranění nejprve shromažďují, prozkoumávají a na kvap obvazují. Operace provádějí se zde jenom v nejnaléhavějších případech.

Každé pěší divizi jest přidělena zdravotní setnina, která čítá vedle důstojníků a lékařů až i přes dvě stě nosičů nemocných. Setnina ta, když boj se dále rozvinul, zřídí hlavní obvaziště, čili divisijní ústav. (Viz. č. 4. na našem nárysu). Místo pro obvaziště to volí se obyčejně poblíž silnic, a možno-li u nějakých stavení, kde jest voda na blízku. Obvaziště označuje se vlajkou příslušného státu a praporcem Červeného kříže, v noci pak rudými svítilnami.

Z divisního obvaziště vycházejí nosiči raněných a vyjíždějí vozy na bojiště (viz. čís. 5. na našem nárysu). Kde jest to možné, spojuje se hlavní obvaziště s praporovým a plukovními obvazišti na jedno místo, aby vše bylo spíše po ruce.

Lehce ranění, kteří schopni jsou pěšky jíti, odevzdají střelivo své až na několik patron, a ubírají se pak se zbraněmi svými pěšky, někdy i v celých četách, až k shromaždišti a barákům lehce zraněných (viz č. 8. na našem nárysu).

Těžce ranění odvážejí se nemocničními vozy, automobily (viz. č. 5. na našem nárysu), aneb i jen hospodářskými vozy do polních nemocnic čili lazaretů (viz. č. 11 a 12. na našem obraze), kteréž, dá-li se vývoj boje předem tušiti, zřizují se na blízku hlavního obvaziště, nikoli však ve vlastní oblasti boje a nejraději v obcích s vhodnými místnostmi. Po případě se tyto polní lazarety rozšíří postavením stanů a baráků. Lazaret takový opatřen jest už všemožnými klinickými zařízeními a prostředky. Také tyto lazarety označeny jsou ovšem vlajkou říše a praporcem Červeného kříže, v noci pak též rudými svítilnami.

Ranění se z bojiště dopravují také do pohyblivých nemocnic (Viz. čís. 10. na našem nárysu.) Když to stav raněných dovoluje, dopravují se z polních lazaretů dále do vnitrozemí zdravotními či nemocničními vlaky (viz. č. 7. na našem obraze,) obyčejnými vlaky (viz. č. 14) nebo také nemocničními parníky (viz. č. 6. na nárysu našem).

Z pohyblivých nemocnic jsou ranění vykládáni do stálých nemocnic (viz. č. 15)zřízených na různých místech – v kasárnách, školách, v Sokolovnách a dalších objektech.

(Světová válka 1914 – 1916, Emil Šolc, Praha)
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one