Zdravotnická služba u československých legií v Rusku prošla dvěma odlišnými obdobími. První, starší období souviselo s organizací československého vojska v rámci ruské armády. Zdravotní služba se tak řídila předpisy platnými pro ruskou vojenskou službu. Týkalo se to období do února 1918, kdy československé jednotky pobývaly především na Ukrajině.

Od konce května 1918, kdy došlo k otevřenému vystoupení československých legií proti bolševikům, se osamostatnila také zdravotní služba.
 
Od vzniku samostatného praporu České družiny na začátku války bylo zdravotnické vybavení následující: v rámci praporu byl určen jeden lékař s titulem „starší“, který podléhal hlavnímu armádnímu lékaři. Množství léků a lékařských potřeb odpovídalo normě určené pro prapor ruské armády. Součástí vybavení byla také polní ošetřovna, která disponovala dvěma „dopravními prostředky“ : dvoukolkou, kde byl naložen zdravotnický materiál a tzv. linějkou, těžkým nepohyblivým povozem, kde mohli být převáženi 4 ležící nebo 12 sedících vojáků.
K  ošetřovně, která se nazývala „okolodek“, byl přidělen „felčar“ (ošetřovatel) a dozorce ošetřovny. U jednotlivých rot vedli zdravotní službu ruští felčaři. Zpočátku šlo většinou o absolventy čtyřletých zdravotnických škol, později byli přibíráni i ošetřovatelé, kteří prošli pouze půlročním zdravotnickým kurzem. V každé rotě byli dále 4 sanitáři a 8 nosičů raněných. V roce 1915 byla ošetřovna rozšířena také o zubní ordinaci.
 
Se vznikem větších útvarů československých jednotek došlo k rozšíření počtu ošetřoven a nemocnic, kde se více angažovali také čeští lékaři. V roce 1917 byla ustanovena česká lékařská kancelář, která se mimo jiné  starala o přidělování českých lékařů k jednotlivým plukům.
 
Zlom v organizaci zdravotní služby nastal od března 1918, kdy byla započata evakuace československých jednotek železnicí do Vladivostoku. Zdravotnická služba československých legií začala v té době působit už zcela samostatně a nezávisle na ruské armádě.  Po vystoupení československých legií proti bolševické nadvládě byla rozdělena zdravotnická služba v rámci čtyř bojových skupin československých jednotek. Ve zdravotnické službě působilo v té době mnoho schopných a dobrých lékařů. U západní penzenské skupiny řídil zdravotnickou službu doktor Pánek, u střední Čeljabinské skupiny působil doktor Haering. Východní skupinu měl zdravotnicky na starosti doktor Pytlík a u čtvrté skupiny, která stála ve Vladivostoku, organizoval zdravotní službu doktor Fouska.
 
 
Pro potřeby československých jednotek na ruském území bylo potřeba zorganizovat fungující zdravotní a ošetřovatelskou službu s profesionálním zázemím. Centrem se stalo město Čeljabinsk. V krátké době zde byly vytipovány vhodné objekty nedaleko nádraží s vlastním kolejištěm, kde byla zřízena hlavní nemocnice s 800 lůžky. Hlavně díky organizačním schopnostem MUDr. Vladimíra Haeringa byly dále postupně  získány a upraveny 2 kuchyně, 2 prádelny, žehlírna, sušárna, lázně, desinfektor, 2 operační sály s příslušnými pavilony, velká lékárna, 12 budov pro nemocné, zvláštní místnost pro přijímání nemocných s velkou převazárnou, velká budova pro vlastní nemocniční mužstvo a pro dobrovolce, přicházející na komise, kancelář, budova pro kinematograf a malá americká kantýna. Zprovozněna byla také zubní ordinace, která byla velmi moderně vybavena zásluhou pomoci Amerického červeného kříže. Vznikla také bakteriologická laboratoř a byl zprovozněn rentgen. Kromě hlavní nemocnice v Čeljabinsku byly ve městě založeny ještě další menší nemocnice.
 
Po celé délce magistrály byly československými jednotkami využívány další nemocnice a zdravotnické instituce a často byly také zřizovány československé lazarety, které podporovalo místní obyvatelstvo. 
 
Velice dobře se osvědčily sanitární vlaky. Byly využívány především pro evakuaci raněných, ale také přímo pro ošetřování a operace.
 
Sanitární vlak byl vybaven operačním vagonem, vagonem pro těžce raněné, vagonem s kuchyní, vagonem s prádelnou a dalšími vagony určených pro personál a materiál.
 
Menší zdravotní vlaky se velmi dobře osvědčily, sestávaly pouze z několika vagonů, byly dobře pohyblivé a dobře se umisťovaly na jednotlivých stanicích. Na řece Volze disponovali legionáři také nemocničními loděmi.
 
Od roku 1919 se postupně československé jednotky přesunuly na nový úsek od Omska po Bajkal blíže k Vladivostoku.
Ihned byla přizpůsobena i zdravotní služba a přemístěny hlavní nemocnice.
Postupně došlo ke zrušení nemocnice v Čeljabinsku a materiál, personál a vybavení bylo přemístěno do Krasnojarska, nemocnice z Jekatěrinburku byla přemístěna do Irkutska. V Jekatěrinburku byl zřízen pouze divizní lazaret.
 
Od roku 1919 existovaly následující zdravotní instituce:
 
1. divize Irkutsk: Nemocnice č. 1, Chef-lékař Dr. Janda. Divizní lazaret č.1, vlak, Dr. Theuer. Dům pro rekonvalescenty 1. divize. Lékosklad 1. divize. Při štábu 1. divize zubní kabinet s technickou laboratoří, v každém pluku zubní kabinet. Chef-lékař I. divize Dr. Pánek.
 
2. divize Tomsk: Nemocnice č. 2. Chef-lékař Dr. Mandaus. Divizní lazaret č. 2, vlak, Dr. Jancák. Dům pro rekonvalescenty 2. divize. Lékosklad 2. divize. Zubní kabinety tak jako v 1. divizi. Chef-lékař II. Divize Dr. Jindra
 
3. divize Krasnojarsk: Nemocnice č. 3. Chef-lékař Dr. Richter. Divizní lazaret č. 3. Dr. Suchánek. Dům pro rekonvalescenty 3. divize. Lékosklad 3. divize. Zubní vlak, zubní kabinet. Chef-lékař III. Divize Dr. Šrámek.
 
V Omsku byla ještě zřízena nemocnice č. 5, kterou vedl Dr. Bouček. Při nemocnici v Tomsku vzniklo oddělení pro choromyslné. V Irkutsku působila venerologická ambulatoř. V Jenisejsku byla zřízena venerologická nemocnice č. 4, spojená s bakteriologickým a serologickým institutem pod vedením Dr. Reichela.
 
Kromě tří divizních sanitních vlaků byly ještě k dispozici tři vlaky, č. 4 a č. 5., které byly určené k evakuaci vojínů do Vladivostoku.
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one