Alice Garrigue Masaryková patří mezi nejvýznamnější ženské postavy české historie 20. století. Jako dcera prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a především jako první předsedkyně Československého červeného kříže se nesmazatelně zapsala do naší historie.  Většinu svého života věnovala Alice sociální práci. Zabývala se otázkami hygieny, nezaměstnanosti, zabezpečením dětí, školením odborných sociálních pracovníků. Zakládala nové školy, nemocnice a všeobecně podporovala  velké množství sociálních projektů v období první republiky. V době vážné nemoci své matky a pak i po její smrti převzala Alice povinnosti první dámy státu.

            Bohužel její život nebyl příliš šťastný. Nikdy se neprovdala ani neměla rodinu a děti.  Její životní láskou se jí stala práce. Po tragických událostech v  roce 1948 a záhadné smrti jejího bratra Jana Masaryka, odcestovala z Československa a už se nikdy do vlasti nevrátila. Zemřela osamocena v českém domově pro staré lidi v Chicagu. Teprve v roce 1994 byly její ostatky přeneseny do rodinné hrobky Masarykových v Lánech.
 
            Dětství a studentská léta
Alice Masaryková se narodila 3. května 1879 ve Vídni. Když jí byly tři roky, přestěhovaly se rodiče do Prahy, kde její otec, Tomáš Garrigue Masaryk, začal přednášet na pražské univerzitě. Ve třinácti letech přestoupila Alice Masaryková z měšťanské školy do prvního dívčího gymnázia v Čechách s názvem Minerva. Alice Masaryková už odmalička snila o tom, že se stane lékařkou, proto se po maturitě na Minervě v roce 1898 nechala zapsat na lékařskou fakultu.  Mezi padesáti studenty byla jediná dívka. Věnovala se anatomii, mineralogii, botanice, zoologii, fyzice a histologii. Bohužel v té době byly na lékařskou fakultu ženy přijímány pouze jako mimořádné posluchačky a jako studentky nemohly dělat zkoušky, pouze kolokvia. Alice Masaryková musela bojovat se shovívavým přístupem profesorů a dokonce i  se svou krátkozrakostí (u dívek v tehdejší době bylo dost zvláštní nosit cvikr a brýle, jaké známe dnes, tehdy ještě neexistovaly). Po roce studií s těžkým srdcem lékařskou fakultu opustila a nechala se zapsat na filozofickou fakultu. Zde úspěšně složila zkoušky z historie pro střední školy a rozhodla se pro dráhu učitelky.
 
Studijní pobyt v Chicagu
Po studiích na Karlově univerzitě se Alice rozhodla pro získávání dalších vědomostí a zkušeností v oblasti sociálních věd. Díky ředitelce Centra sociálních služeb (Settlement House) při Chicagské univerzitě E. McDowellové, se kterou se Alice setkala kdysi v Praze, mohla pokračovat ve studiu v Chicagu. Settlement House bylo střediskem pro přistěhovalce a  studenti z Chicagské univerzity jim pomáhali s lepší asimilací do amerického způsobu života.
            Léta 1904 – 1905 strávila Alice v městě Lake u Chicaga, kde studovala americké sociální poměry a učila se od místních průkopníků moderní sociální práce. Poznávala život českých menšin v Chicagu, Clevelandu, New Yorku, Iowě a v Nebrasce. Pořádala přednášky, účastnila se schůzí Ženského klubu a dokonce organizovala Úklidový klub, který vedl děti a mládež k údržbě zanedbaných oblastí.
           
 
 
Alice Garrigue Masaryková učitelkou
Po návratu z Chicaga nastoupila Alice jako středoškolská učitelka na dívčím gymnáziu v Českých Budějovicích, kde vyučovala od roku 1906 do roku 1910 dějepis a zeměpis. V letech 1910 – 1914 pak vyučovala dějepis a pedagogiku na dívčím lyceu v Praze v Holešovicích.
            Mnoho studentek na Alici vzpomínalo jako na výraznou osobnost, byla vysoká štíhlá, tmavovlasá s nádhernýma tmavýma očima. Nepotrpěla si na nákladné róby, oblékala se prostě, ale elegantně a většinou nosila boty na nízkém podpatku. Své studentky často brala na vycházky do přírody a dokonce s nimi bosá závodila v běhu. Přestože Alici vyučování evidentně bavilo, stále více tíhla k sociální práci. Zabývala se problémem alkoholismu, navštěvovala různé kongresy zabývající se sociálními tématy a část svých učitelských prázdnin dokonce často trávila na vlastní žádost jako praktikantka v různých ústavech starající se o nemocné a postižené lidi. Jako místopředsedkyně Abstinenční ligy se věnovala přednáškové činnosti o špatném vlivu alkoholu hlavně na děti a publikovala na toto téma různé články.
 
První světová válka 
Období první světové války patří k jednomu z nejtěžších období, která musela Alice Masaryková prožít. Její otec odjel roku 1914 s mladší sestrou Olgou do zahraničí, aby se aktivně zapojil do protirakouského odboje a usiloval tak o osvobození Československa. Bratr Herbert již žil samostatně se svojí vlastní rodinou a bratr Jan musel narukovat do armády. Alice zůstala sama se svojí matkou v Praze. Starala se o domácnost, sháněla potraviny a aktivně se účastnila organizování pomoci potřebným. Působila v sociologickém semináři a stala se členkou výboru pro vzdělávání hluchých osob. V roce 1915 také pečovala o svého bratra Herberta, když se nakazil od utečenců z Haliče tyfem. Zákeřnou nemoc bohužel nepřežil. Alice pak nějaký čas pomáhala s domácností své ovdovělé švagrové Míle Slavíčkové – Masarykové.
            V létě 1915 pracovala Alice jako ošetřovatelka v karanténní stanici v Pardubicích, kde pečovala o zraněné vojáky. Na podzim roku 1915 se opět vrátila k vyučování na dívčím lyceu. Společně s Hanou Benešovou se také podílela na organizování sociální a zdravotnické služby.
            Ještě než odjel Tomáš Garrigue Masaryk do zahraničí, uložil Alici, aby jeho spisovou agendu odevzdala Dr. Edvardu Benešovi, který ji měl uschovat na bezpečném místě. Nešťastnou náhodou se spisy dostaly do rukou policie a ta tak měla důvod k vyšetřování Masarykovy rodiny. Následovaly domovní prohlídky a výslechy jak Alice Masarykové, tak její matky Charlotty, která již v té době trpěla vážnou srdeční chorobou. Vyšetřování nakonec skončilo 28. října 1915, kdy byla Alice zatčena.Od tohoto data až do 2. července 1916 strávila Alice ve vyšetřovací vazbě ve vězení ve Vídni. Rakouské úřady chtěly tímto způsobem hlavně vyvinout nátlak na Alicina otce v zahraničí. Za Alici Masarykovou se však postavili její přátelé v Americe a zahraniční tisk. Na jejich popud byla nakonec Alice propuštěna. Alice Masaryková strávila ve vězení devět měsíců, za tuto dobu vznikla rozsáhlá korespondence mezi ní a její matkou Charlottou.
 
            Alice Masaryková, první dáma Československé republiky
Vznik Československé republiky znamenal pro Alici Masarykovou také začátek jejího nového životního období. V říjnu 1918 byla jmenována poslankyní za Slovensko v prvním Národním shromážděním Československé republiky. V té době se také postupně začal formovat Československý červený kříž a Alice Masaryková se stala v roce 1919 jeho první předsedkyní a konečně se tak mohla naplno věnovat své oblíbené sociální práci. V době, když se stal Alicin otec prezidentem, byla její matka Charlotta již velmi nemocná. Proto role první dámy státu přešla právě na Alici.
             Jako první dáma státu měla Alice na starost početný domácí personál na Pražském hradě i v Lánech, zároveň zodpovídala za prezidentův  oficiální program, organizovala obědy a večeře včetně seznamu hostů, organizovala také otcova soukromá setkání se státníky, vědci, spisovateli a novináři, účastnila se různých slavností a doprovázela prezidenta na mnoha zahraničních cestách.    
           
Exil
Koncem třicátých let rostlo v Československu i celé Evropě politické napětí. Alice Masaryková do posledního okamžiku věřila, že nedojde k válce, proto ji mnichovský diktát a následné obsazení části Československa velmi bolestně zasáhlo. 
            Alice Masaryková odjela do Ameriky, kde měla uspořádat přednáškové turné a seznámit americkou veřejnost s tragédií Československa. Přednášky nikoho neupoutaly a Alice musela turné zrušit. Na vánoce 1939 se fyzicky i psychicky zhroutila. Do konce války pak přežívala v různých amerických sanatoriích. V roce 1945 se Alice vrátila do osvobozeného Československa. Bydlela ve svém bytě v Loretánské ulici v Praze a v létě navštěvovala slovenskou Bystričku, kde si v roce 1920 nechala postavit dům.
Po smrti svého bratra Jana odjela Alice Masaryková navždy z Československa. Od 50. let pak žila v Americe. Alice Masaryková se nikdy nevdala. Zemřela bezdětná v Chicagu 29. listopadu 1966. V roce 1994 byly její ostatky přeneseny do rodinné hrobky Masaryků v Lánech.
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one