Již při založení Mezinárodního výboru Červeného kříže v roce 1863 byl za oficiální znak zvolen červený kříž v bílém poli, složený ze známých 9 čtverců /5 červených a 4 bílé/. Obrácené barvy švýcarské vlajky symbolizovaly projev úcty zemí, kde se mezinárodní organizace Červeného kříže zrodila a kde nalezla dodnes své sídlo. Symbol červeného kříže na bílém pozadí byl vytvořen za určitým účelem: zajistit ochranu zraněným ve válce a těch, kteří o ně v době války pečují. Jakékoliv zneužití tohoto znaku zavedeného ženevskou konvencí z roku 1864 – například převoz jednotek v sanitním voze nebo umístění vlajky s červeným křížem na skladu munice – je nejen porušením mezinárodního práva, nýbrž i ohrožením vlastního pojmu ochrany, který tento znak představuje. Státy, smluvní strany ženevských konvencí mají tedy povinnost upravit přesnými předpisy užívání tohoto symbolu. Mohou jej užívat výhradně vozidla, letadla, lodě, budovy, zařízení a personál vyhrazený pro péči o zraněné a jejich převoz. Je tudíž zakázáno jakékoliv použití symbolu červeného kříže nebo červeného půlměsíce za komerčními nebo reklamními účely. Existuje přesto jedna výjimka: národní společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce jsou oprávněny používat znaku k označení svého vlastnictví (místností, vozidel, materiálu) a svého personálu, který často nosí uniformu nebo odznak. V tomto případě však emblém musí zůstat malých rozměrů, aby nemohlo docházet k jeho záměně s ochranným znakem v době války.


Mezinárodní hnutí Červeného kříže má v současné době dva oficiální znaky a v jednom období mělo dokonce tři znaky. V listopadu 1876 oznámilo Turecko, které již půl roku válčilo s Ruskem, do Švýcarska, které je depozitářem ženevských úmluv, že znak červeného kříže uráží náboženská cítění jeho mohamedánských vojáků, a že proto přijímá pro značení svých zdravotníků a sanitních vozidel znak červeného půlměsíce. Znak Červeného kříže žádný náboženský význam nemá. Příkladu Turecka následovala brzy řada arabských a dalších zemí vyznávajících islám. Tak se zrodil další znak, který je však mezinárodně uznán až od roku 1929. Třetí znak – červený lev a slunce – byl používán v letech 1923 – 1979 v jediné zemi světa, v Iránu (Persie), za vlády dynastie Pahláví. Byl však v uvedeném období rovněž oficiálně uznáván na mezinárodní úrovni. Od prosince 2005 k těmto dvěma rozeznávacím znakům přibyl třetí – tzv. červený krystal na bílém pozadí. Jeho přijetí schválila Diplomatická konference, která se sešla v Ženevě, 6. prosince 2005. Pro národní společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce tak vzniká možnost užívat v identifikaci funkci znak červeného krystalu doplněný uprostřed znakem národní společnosti, což v budoucnu umožní přijeti izraelské organizace Davidovy hvězdy do Hnutí ČK a ČP. Podstatné je, že se přijetím tohoto třetího rozeznávacího znaku do budoucna nemění ani název Mezinárodního výboru Červeného kříže, ani Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce a pochopitelně také ani Českého červeného kříže.


David Dvořáček, DiS.
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one