Na druhé mezinárodní konferenci v Ženevě v roce 1864 byly přijaty zásady o neutralitě zdravotních sborů, vojenských lékařů, dobrovolných zdravotních pomocníků, civilních osob, které přispívají svou pomocí a neutralitě raněných.

 
Konvence přijaté v Ženevě 22. srpna 1864
 
Článek I.
Lehké a hlavní polní lazarety se uznávají za neutrální a na základě toho budou válčícími stranami chráněny a respektovány, pokud se v nich nalézají ranění nebo nemocní. Tato neutralita by pominula, kdyby polní lazarety byly obsazeny vojskem.
 
Článek II.
Personál lehkých a hlavních polních lazaretů, počítaje v to osoby pověřené dohlídkou, ošetřováním, správou a dopravou raněných, jakož i polní duchovní jsou dobrodiní neutrality účastny potud, pokud vykonávají své práce a jest je ošetřovat jako nemocné.
 
Článek III.
V předešlém článku označené osoby mohou v lehkých a hlavních polních lazaretech i zmocnil-li se jich nepřítel, pokračovat ve svých úkonech nebo mohou odejít a připojit se k vojsku, ke kterému patří. Zastaví-li takové osoby za těchto okolností svou působnost, postará se armáda, která se místa zmocnila, o to, aby byly dovedeny k nepřátelským předním strážím.
 
Článek IV.
Materiál hlavních válečných lazaretů podléhá válečným zákonům, proto smějí k těmto lazaretům patřící osoby vzíti s sebou jenom předměty, které jsou jejich soukromým vlastnictvím. Naproti tomu, zůstává lehký polní lazaret za těchto okolností majitelem svého materiálu.
 
Článek V.
Obyvatelé země, kteří raněným přispívají ku pomoci, mají zůstat svobodni a má jich býti šetřeno. Generálové válčících mocností    mají        za   úkol     oznámiti obyvatelům apel na jejich humanitu a upozorniti je na neutralitu s takovými výkony spojenou. Každý v některém domě přijatý  a ošetřovaný raněný má mu být ochranou. Obyvatel, který vezme do ošetřování raněného, má být ušetřen ubytování vojska a části případně uložené válečné kontribuce.
 
Článek VI.
Raněné nebo nemocné vojenské osoby bez rozdílu národností mají být přijímány a ošetřovány. Vrchním velitelům bude ponecháno na vůli, při bitvě poraněné ihned odevzdat nepřátelským předním strážím, pakliže to poměry dovolují a obě strany s tím souhlasí. Ti, kdo po svém uzdravení byli shledáni k boji neschopnými, mají být posláni zpět domů. Ostatní mohou býti také propuštěni pod podmínkou, že po dobu války se již nechopí zbraně. Obvaziště a skladiště obvazů, jakož i personál je řídící požívají naprosté neutrality.
 
Článek VII.
Nad lazarety, obvazišti a skladišti má být vztyčen jasně poznatelný jednotný prapor. Vedle něho musí být za všech okolností vztyčen prapor dotyčného státu. Právě tak je přípustna ramenní páska pro personál stojící pod ochranou neutrality. Zavedení takové pásky se přenechává vojenským úřadům. Prapor a ramenní páska mají mít červený kříž v bílém poli.
 
Článek VIII.
Podrobnosti ku provedení této smlouvy budou určeny vrchními veliteli válčících armád dle pokynů jejich vlád a v souhlase se všeobecnými zásadami, vyřčenými v této smlouvě.
 
Článek IX.
Vysoké smlouvající se strany se dohodly, že tuto smlouvu sdělí vládám, které k mezinárodní konferenci v Ženevě neposlaly zástupců, a vyzvou je, aby k ní přistoupily. Za tímto účelem zůstane protokol otevřen.
 
Tato první Ženevská konvence byla ratifikována v Bernu dne 22. června roku 1865
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one